Poprask na laguně – Lukáš Rymeš (13.3.2003)

Divadelní souboj – tento soubor funguje dva a půl roku pod vedením gymnaziálního profesora fyziky a matematiky Ivo Řondíka. Premiéra jejich první hry Filosofské historie byla uvedena na jaře roku 2001 a po poměrně dobrém ohlasu následovaly další hry: Kupec benátský, Lochneska od autorské dvojice Smoljak-Svěrák a nyní uváděný Poprask na laguně, jenž je jejich čtvrtou, prozatím poslední, hrou.

Všichni členové souboru jsou, anebo byli studenty Gymnázia kpt. Jaroše v Brně, pohybují se ve věkové hranici 15 až 22 let a z původního kolektivu jich nyní zbyla asi polovina. Nemají stálou scénu. Účinkovali v prostorech “V“ STUDIA v Brně, ve sklepní scéně divadla Husa na provázku a nyní je můžeme vidět v divadle Barka.

Musím přiznat, že před zhlédnutím představení divadelního spolku, jehož členové se sami vtipně nazvají Divadelním soubojem, jsem poněkud podlehl vysoké míře jejich sebekritičnosti a čekal jsem skutečný divadelní boj. Je až paradoxní, jak rozlišné byly mé pocity na konci představení. Tato inscenace studentů Gymnázia kpt. Jaroše jako boj rozhodně nepůsobí, naopak – doslova překypuje energií a uvolněností herců, kteří své role ztvárňují s viditelným potěšením. Tuto skutečnost podle mého názoru způsobila velmi dobrá volba inscenace, která svojí dynamičností ideálně vyhovuje povaze hereckého projevu studentů. Jejich uvolněnost byla patrná především z časté improvizace, kterou skvěle oživovali klasický text.

Základním nedostatkem tohoto představení je však nepevná autorita režiséra, které si jsou protagonisté, tak jak mi sdělili, sami vědomi. Principál souboru Ivo Řondík ponechává studentům volnou ruku, čímž samozřejmě správně podněcuje jejich osobitou tvůrčí činnost, která je na představení zřetelně patrná, ovšem kvalitní představení může jen těžko vzniknout bez režiséra. Studenti sami přiznávají, že každý dělá všechno, představení je vždy až do konce nehotové, neucelené a jediné, co poté celou hru sjednotí, je hrozba krátícího se času před premiérou. Z těchto důvodů logicky vzniká jistá roztěkanost a neucelenost, která zbytečně kazí jinak poměrně zábavné představení bez výhrady splňující dva základní požadavky: pobavit publikum a také samotné účinkující. Ti, jak už jsem zmínil, hrají s velkou chutí a nasazením. Jejich herecký projev je úžasně živý a bezprostřední, obzvláště pak musím ocenit jistý herecký talent Jana Odstrčilíka v roli vyšetřujícího komisaře.

Napsali o nás:

Rocky Horror Show
SUUD: soubor hledající nová témata
Rozhovor s Eliškou Petulovou
Audrey ještě nevečeřela
Chci žrát !!!
Divadlo přežívá v rukou ochotníků